Poselství snů I. z hlediska esoterického

22.06.2010 23:02

Během spánku, se každému zdají sny. Někteří lidé tvrdí, že se jim sny nezdají, ale to je proto, že si sny nepamatují. Většinou si je nepamatují z důvodů velmi nepříjemných snů, před kterými chtěli utéci. Nebyl nikdo, kdo by jim vysvětlil symboly těchto děsivých snů a tak si nevědomky zablokovali cestu paměti snových příběhů. Pokud neustále trvá nepřítomnost snů, je to varovným signálem dlouhodobé vleklé krize a nevyvážených životních hodnot.

Poselství snů II. význam snů z hlediska psychiatrie

22.06.2010 23:04

Spánek je provázen snem. Každý má sny, ale ne každý si je pamatuje a ne vždy. Mnoho lidí má sny jednobarevné, černobílé jako fotografie, někteří lidé mají sny barevné, ba někdy barevnost zvláště vyniká. Ráno si sen pamatují, dopoledne jej již zapomínají.
Sen je jako medúza: po vytažení z vody, tj. ze spánku, se rozplývá a deformuje. Velmi živé sny, příjemné i děsivé, se pamatují celý život.
Ve spánku odpočívá nejvyšší činitel, naše já, ale mozek funguje. Není zde nic, co by řadilo asociace v nějakém pořádku. Často jde o aglutinující myšlení. Sny se jeví leckdy nelogickými a nesmyslnými, ale při jejich prožívání není jejich nesmyslnost a nelogičnost chápána, to až po probuzení.
Sen je směsí a montáží vzpomínek, asociací a zpracováním tělesných pocitů (z měchýře močového, trávicího traktu, oběhu, dýchání, teploty) a působením prostředí.
Zpracováním pocitů tělesných stává se sen ochráncem spánku. Padne-li spící osobě paprsek světla na tvář, vyvolá to sen o slunci, ohni: sveze-li se pokrývka a spící cítí chlad, sní o studené lázni, zimě atd.
Než subjekt usne, dochází k uvolnění v oblasti duševní, k ochabnutí pořádajícího činitele a k poruše izolace v nervstvu, jež je pak plně vyjádřena ve spánku.
V tomto hypnagogickém stavu se vyskytují již zmíněné halucinace. Vyskytuje se pocit trhnutí tělem. Je to patrně vzruch, který zabloudil na dráhu, kam neměl, a vyvolal trhnutí tělem, zejména dolními končetinami. Je to provázeno snem o klouznutí, padnutí, nebo snem podobným, a obyčejně následuje probuzení s úlekem. Lidi to děsí, jde však o nevinný fenomén.

Poselství snů III. a jeho tajemství

22.06.2010 23:05

Co nám o nás říkají sny?

Postrádají logiku, nerespektují konvence, zákony ani čas. Jsou nevyzpytatelné, proměnlivé, šílené, kruté, pak zase laskavé, omamné. Naše sny – vzkazy duše. Má smysl jim naslouchat?

Jdeme spolu po cestě. Svírá mou ruku. Jeden jeho krok – dva moje, sotva stačím, pak už utíkám, padám. Ležím na zemi, okolo samé bílé kamínky. Sbírám je, jsou to zuby! Nade mnou se sklánějí cizí tváře. Kde je? Kam se poděl? Musím ho najít. Běžím, zase padám. A všude ty kamínky…
Klasický sen o míjení, řekl by zkušený psychoanalytik. A vypočítal by další typická témata, jež obyčejné smrtelníky pronásledují po nocích. Nejčastěji ve snech létáme, padáme, jsme pronásledováni, stydíme se za nahotu, nenacházíme své blízké.

Spánek

22.06.2010 23:06

Dítě a některá zvířata spí několikrát denně. Dospělý člověk spí jednou denně. Jen málo šťastných jedinců může si dopřát odpolední spánek. Spánek je k existenci naprosto nutný. Lze ve špatném stavu vydržet několik dnů beze spánku, ale pak začne být život ohrožen. Noc má svou patologii a fyziologii, mnoho se v noci rodí, ale mnoho se v noci i umírá, což je dáno právě laděním organismu. Spánek podporuje šero, ticho, u někoho rytmické zvuky, šumění deště, vodopádu, teplo. Je to individuální, někdo spí lépe v chladné místnosti, absolutní ticho ho ruší nebo ho silně ruší rytmické zvuky. Spánek je časován, chodíme spát v určitou hodinu. Každý má svůj spánkový ceremoniel, když jej nedodrží, neusne. Nejlépe se spí ve ,,své “ posteli, což je dáno rozměry, pérováním, poduškami, umístěním.
Hloubka spánková se v průběhu spánku mění. Zpočátku se spánek prohubuje a po dosažení určitého maxima se změlčuje, aby se popřípadě v další fázi opět prohloubil. Je-li člověk probuzen během velké hloubky spánkové, má pocit nelibý.
Denní spánek. Při něm se navozuje také parasympatické ladění: organismus někoho se po probuzení nedovede rychle adaptovat, proto bývají pocity nelibé, u migreniků a epileptiků může dokonce vyvolat záchvat.

Mytologie

Spánek byl považován odedávna za něco mimořádně důležitého. Měl v mytologii i svého boha, Řekové mu říkali Hypnos. Hypnos-spánek a Thanatos-smrt jsou oba synové noci. Thanatos je bohem spánku věčného, Hypnos časného. Hypnos vychází každou noc se svou matkou z Tartaru, obchází svět a odnímá lidem starosti a sesílá sny. Hypnos přemáhá i bohy. Často býval zobrazován se svým bratrem Thanatem. Thanatos jako krásný mladík, který zháší pochodeň, Hypnos někdy jako dítě, někdy jako jinoch, někdy jako stařec. Mívá křídla a v ruce berlu nebo ratolest, kterou se lidí dotýká a tím je uspává.Thanatos a Hypnos mají bratry Oneiry, tj. sny. Bydlí blízko západu slunce v podsvětí u své matky noci.

Říkalo se ,,usnout spánkem spravedlivého “. Mělo se za to, že lidé spravedliví spí dobře, nic je netíží na svědomí, co by plašilo spánek od jejich lože.

Ve spánku se děly všelijaké magické události, např. Hospodin seslal na Adama hluboký spánek, vyňal mu žebro a z něho strojil ženu, což je zajímavé, poněvadž u všech zvířat v ráji stvořil samce a samice, jen u člověka na samici zapomněl.

Říká se ,, vyspíme se na to “, ,,ráno je moudřejší večera “. Věří se, že přes noc leccos dobrého může člověku napadnout.

Některý člověk má schopnost probudit se v tu hodinu, ve kterou si umíní, že vstane, někomu se to vůbec nikdy nepodaří, ba zaspí i budíček. Jde o jakýsi časový smysl, o ,,vnitřní hodiny“, které si někdo dovede nařídit.

USÍNÁNÍ

Při usínání myšlenky ztrácejí souvislost, jsou nesmyslné, ale získávají na živosti, poněvadž periferní analyzátory již jsou většinou vypjaty. Zjevují se obrazy neobyčejné živosti, které – jsou-li děsivé-vylekají usínajícího. Někdy jsou to děsivé obličeje velmi hrůzné, nikdy neviděné (ale objevují se jako montážní představa bez vůle subjektu), které se blíží z veliké vzdálenosti až téměř k obličeji, přitom nastává ovšem vytržení z usínání. Bývá to po velikém vyčerpání, při chronických otravách, zvláště některými léky nebo toxikomanickýmidrogami.

PROBOUZENÍ

Akt probouzení je mnohem rychlejší než usínání, alespoň u většiny lidí, ale přece se neprobouzíme vždy naráz v jediném okamžiku. Např. jako u někoho útlum jednotlivých center neustupuje stejně rychle, tak u někoho útlum center svalových mizí později, když již psyché, tj. vyšší nervová činnost, je plně probuzena. Takto postižený probouzející se má poct úplného ochrnutí, chvíli nemůže pohnout žádným údem.
U někoho stav obrácený. Subjekt je tělesně probuzen, ale útlum korový ustupuje velmi zvolna a vyšší nervová činnost je stále utlumena. Někdo je ,, rozespalý “i několik hodin dopoledne, není si zcela vědom toho, co dělá. Jde vlastně o obnubilaci, mrákotný stav, který nastupuje při probuzení a mluvíme proto o patické rozespalosti. Může nastat stav, v němž si subjekt vede správně, má však úplnou amnézii, může se však v tomto stavu dopustit i agrese. Někteří lidé jsou k apatické rozespalosti náchylní celý život a dá se u nich vyprovokovat zvláště velkým vyčerpáním, dlouhým předchozím bděním, nadměrným požitím alkoholických nápojů, ale i jinak.

Poselství snů I. z hlediska esoterického..
Poselství snů II. význam snů z hlediska psychiatrie..
Poselství snů III. a jeho tajemství..